Vážený pane předsedo,ráda bych se vyjádřila se svými postřehy k problematice doplatku na bydlení a celé nevhodně nastavené sociální politice státu.
Vážený pane předsedo,
ráda bych se vyjádřila se svými postřehy k problematice doplatku na bydlení a celé nevhodně nastavené sociální politice státu.
Jsem starostkou jednoho z 23 městských obvodů statutárního města Ostravy, problematiku bydlení mám ve své kompetenci již druhé volební období (dříve jako místostarostka) a problémy tohoto typu jsou u nás na denním pořádku. Nejsem typ člověka, který hází všechny do jednoho pytle, nejsem rasista. Jsem si vědoma, že člověk se v dnešní době může do svízelné situace dostat ne jen vlastní vinou a ani neví jak. Než učiním jakékoli rozhodnutí zjistím si informace ze všech možných zdrojů. Řídím se heslem: chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.
Již v loňském roce jsem se aktivně s dalšími zástupci našeho obvodu účastnila jednání na úrovni města, které se týkaly připomínkování novely zákona o hmotné nouzi. Poukazovali jsme na mezery a nedostatky, bohužel bezvýsledně. Od konce roku 2014, kdy bylo rozhodnuto, jsme si uvědomovali, že dnem 1. 5. 2015 nastane velký problém. Apelovali jsme na město i úřad práce o vydání jasné metodiky, snažili jsme se oponovat, že vydávaná stanoviska nemohou mít podle platné legislativy závazný charakter. Bohužel vše bylo bez odezvy. V průběhu tohoto období jsme prostřednictvím sociálního odboru našeho úřadu mapovali situaci v našem městském obvodě, ale i v jiných částech města s ohledem na trvalé bydliště obyvatel. Při obdržení prvních žádostí o závazné stanovisko rada našeho obvodu velmi uvážlivě rozhodla, že se k těmto žádostem vyjadřovat nebude. Důvodem byla jednak skutečnost, že jsme byli přesvědčeni, že vydávané stanovisko není závazného charakteru a dále fakt, že zákon nestanovuje žádná kritéria ani procedurální pravidla, podle kterých bychom měli jednotlivé žádosti posuzovat. Stanovení si vlastních kritérií, nejednotných v rámci celé republiky jsme považovali za diskriminační. Úřad práce ani náš sociální odbor nám nemohli poskytovat osobní údaje o sociální situaci žadatele, o které bychom se při rozhodování o vydání souhlasu či nesouhlasu mohli opřít. Věřili jsme, že tímto svým krokem vyvoláme nová jednání o změně zákona. Ano, ledy se hnuly , ale tím směrem, že jsme byli atakováni provozovateli a obyvateli ubytoven, úřadem práce a vše skončilo obdržením petice občanů. Ano, i paní ministryně se začala o situaci zajímat. Pouze do doby, kdy pan ministr Chovanec prohlásil, že stanoviska nejsou závazné povahy a úřadům práce nic nebránilo doplatky opět vyplácet. Od té doby je klid, všichni co vykřikovali jsou spokojení. Ale co obyčejní, pracující, zodpovědní a o sebe a děti pečující občané. Těm se vysmáli do …. I já osobně jsme to brala jako nečekaný políček.
A aktuální situace – stále vnímám „přebývání“ lidí na ubytovnách jako problém, který je třeba řešit a ne se před ním schovat do písku. Přestože mi připadá, že všichni již problém přestali řešit, my jsme aktivní. V rámci celého města jsme koncem června provedli rozsáhlou depistáž na ubytovnách s cílem lidem pomoci. Bohužel jsme se setkali s tím, že teď, když mají opět svoje jisté, žádnou pomoc nechtějí. Konkrétně u nás jsme oslovili cca 110 lidí, téměř polovina ihned pomoc odmítla – na ubytovně jsou spokojeni. Třetina z těch zbývajících pomoc odmítla, když jsme řekli, že jim z ubytovny pomůžeme, ale budou pod dohledem sociálního odboru. Zbývající třetinu postupně ověřujeme ve vztahu k bezdlužnosti, apod. Jestli se podaří začít pracovat s 10% těchto lidí, tak to bude úspěch.
Poslední perla byla, když se k nám dostal leták z jedné ostravské ubytovny – viz příloha.
A to je realita, ve které žijeme.
S pozdravem
Ing. Petra Bernfeldová
starostka
