Proč by nemohl být herec politikem
Vladimír Polák v komunální politice působí už druhé volební období za hnutí Ostravak.
Jak se stane, že se herec ocitne v politice?
Zcela obyčejně, podobně jako lidé jiných profesí. Vstupem do komunální politiky člověka začne určitý typ lidí urážet. Jde o stále omílanou tezi – herec má přece hrát a neplést se do politiky, stejně tak lékař, učitel, byznysmen… Ale jsem přesvědčen, že je to právě naopak. V komunální politice mají být lidé rozličných profesí, ale hlavně s určitými zkušenostmi.
Čím vás oslovilo hnutí Ostravak?
Těch důvodů bylo více. Jsem člověk, který se zajímá o veřejný život a není mi lhostejné, co se kolem mě děje. Proto jsem šel do politiky jako takové. A proč zrovna Ostravak? Toto hnutí mě zaujalo zejména tím, že staví na lokálnosti se silnou vazbou na Ostravu.
Co považujete pro Ostravu za důležité a nezbytné?
Jako zastupitel města chci, aby se Ostrava nepřestala rozvíjet, našlápnuto má dobře, aby byla pro lidi bezpečná, zajímavá a přitažlivá. Osobně mám nejblíž k umění a kultuře. Rozhodně se nechci přestat v těchto oblastech angažovat ani jako herec a ani jako politik.
Jste předseda kulturní komise města. Je něco, co se vám obzvlášť povedlo?
V komunální politice jde o kolektivní rozhodnutí plné kompromisů většiny. Kulturní komise je navíc „pouze“ poradním orgánem rady města. Takže její členové navrhují, iniciují, ale konečné rozhodnutí je vždy na radě či zastupitelstvu. Jsem rád, že se nám podařilo stabilizovat možnosti víceletých grantů. Je to výrazná pomoc pro projekty, které mají pro ostravskou kulturu význam a přidanou hodnotu. Žadatelé mohou hlavně finančně náročné celoměstské i mezinárodní festivaly připravovat s dostatečným předstihem, získají i mnohem lepší přístup k žádostem o ministerské dotace. Právě navýšení celkového objemu finančních prostředků pro dotace bylo mým hlavním cílem, čímž se nám daří zvyšovat potenciál kreativních lidí ve městě a podporovat nejrůznější akce. Ostrava dostala zcela zaslouženě přívlastek město festivalů, a to považuji za velký úspěch. Neustále jsem pořád všechny kolem sebe přesvědčoval, že peníze, které uvolníme do kultury a umění, se nám několikanásobně vrátí v podobě většího zájmu turistů a návštěvníků města. A ještě něco, nová generace začíná vnímat kulturu jako samozřejmou součást našeho života, a to nejen díky dostupnosti a rozmanitosti kultury. A to není podle mě málo!
Váš život se ale dlouhé roky odehrává na divadelních prknech. Jaká byla poslední divadelní sezona?
Přelomová. Listopadovou premiérou Gogolova Revizora jsem odešel ze zaměstnaneckého poměru v Národním divadle moravskoslezském, kde jsem působil od roku 1995. Moje nová domovská scéna je Divadlo Mír. Chvíli jsem si myslel, že dokážu být najednou v obou divadlech, ale to byla hodně naivní představa. Divadlo Mír hraje odvážně v blocích, kam se velmi těžko vsouvají závazky jiných představení.
Co to obnáší hrát několik představení za sebou?
Zatím jsem takto hrál Lakomce. Musím říci, že to má výhodu ztráty nervozity z textu. Když se hraje představení jednou za měsíc, je herec nucen den dopředu si text opakovat. A my starší i několik dnů předem. (smích)
Vidět vás můžeme i v novém filmu…
Pravděpodobně mluvíte o filmu Třech tygrů Jackpot. V době, kdy vedeme tento rozhovor, jeho návštěvnost v kinech přesáhla hranici sto tisíc diváků. Už teď je to velký úspěch vzhledem k obrovské konkurenci současných filmových premiér.
Ovšem to zdaleka nebyla vaše první filmová role. V čem jsme vás ještě mohli vidět?
Pěknou příležitost v podobě malé a milé role jsem dostal od režiséra Iva Macharáčka v Tajemství staré bambitky 2. To byla úžasná zkušenost už i proto, že jsme se potkali naposledy před nějakými dvaceti lety při natáčení pořadu České televize o poezii. V listopadu bude premiérována nová pohádka, opět druhé pokračování, s názvem Princezna zakletá v čase od režiséra Petra Kubíka. Můj příspěvek kinematografii v roce 2022 uzavírá italský film Terezín v režii Gabriela Guidiho. To bylo poprvé, kdy jsem se musel text naučit v angličtině.
A co nového přinese videoplatforma MirPlay?
Možná bych měl vysvětlit, co je to videoplatforma MirPlay. Lehce poradím – zadejte si to do vyhledávače, a brzy pochopíte. Před nějakým časem jsme dotočili původně divadelní aktovku autora komedií z první republiky L. A. Logena Pokoj za větrem. Formou hereckou i formou kamery jsme pod režií Alberta Čuby chtěli jistým způsobem vzdát hold mistrům stříbrného plátna slavné éry Buriana, Haase a dalších osobností.
Jak trávíte herecké prázdniny?
Rozhodně žádné prázdniny nemám. Intenzivně se připravuji na moje oblíbené Shakespearovské slavnosti, kde hraji od samého počátku akce. No, a ani ve své další profesi nezahálím, protože se s kolegy z hnutí Ostravak chystáme na zářijové volby a finále volební kampaně. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že si žádné volné chvíle během léta nenajdu na děti a rodinu, své kamarády a přátelé…
