Mají 17 nakažených. ‚Zažili fašisty i komunisty, jen tak něco je nevyděsí,‘ říká ředitel ostravského domova pro seniory
Ostravský Domov pro seniory Iris má 13 klientů a čtyři pracovníky s nákazou covid-19. Projevila se tu před necelými dvěma týdny, na výsledky testů pak skoro týden čekali. „Neumím vyhodnotit, jestli měla opatření přijít dříve, nebo ne. Co vnímám na konci dne, když pociťujeme důsledky, je to, že testování trvá dlouho,“ říká ředitel domova Michal Mariánek. Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/maji-17-nakazenych-zazili-fasisty-i-komunisty-jen-tak-neco-je-nevydesi-rika-reditel-ostravskeho-domo.A200407_175030_ln_domov_krev
Michal Mariánek ředitel Domova pro seniory Iris
Lidovky.cz: Jak u vás situace v domově teď vypadá? Už máte všechny testy?
Chybí nám jeden test, který se ale dělal znovu. V úterý jsme se dozvěděli výsledky jedné klientky a 8 zaměstnanců, jejichž odběry se prováděly 31. března a 2. dubna.
Lidovky.cz: Proč jste na výsledky testů čekali tak dlouho?
To není otázka na mě.
Lidovky.cz: Neptali jste se?
Ptali, ale lidé z hygieny to také příliš neví. Všichni se snaží být milí. Ale je to složité vzhledem k organizačním opatřením, která musíte přijmout. Nevíte, jestli to děláte dobře. Snažili jsme se dát lidi s pozitivním testem na jednu stranu, s negativním testem na druhou. Ale nevíte, jestli ti, kteří ještě nemají výsledky, nejsou také pozitivní. To je v tuto chvíli nejužší hrdlo systému, který je nastavený.
Lidovky.cz: První nakaženou byla jedna z ošetřovatelek. Kolik je teď celkem nakažených?
Máme 13 nakažených klientů ze 104 a čtyři zaměstnance. V tuto chvíli se nám podařilo zajistit, že pět klientek je ve Fakultní nemocnici Ostrava, zbývajících osm jsme měli na budově, ale v průběhu pondělí jsme se domluvili, že nám je přijmou do nemocnic ve Frýdku-Místku a Havířově.
Lidovky.cz: Znamená to, že mají těžší průběh onemocnění?
Ne, nikdo neodjížděl, protože by měl těžší průběh, ale spíše v rámci preventivních opatření, o kterých se hovoří. Neměli ani příznaky. Z praxe na to mám stejný názor, že je obrovské riziko se o takové lidi starat v podmínkách domova. Byť se o to můžeme snažit jak chceme, velmi složitě se u nás vytváří filtry. Riziko přenosu dovnitř je výrazně vyšší než u zdravotnických zařízení.
Lidovky.cz: Vezmu to ještě úplně od začátku. Dostali jste nějaké pokyny od vlády k zavedení opatření ve chvíli, kdy v Česku už byly první nakažení?
Pokud mohu mluvit za sebe, máme dobrou komunikaci jednak se zřizovatelem (město Ostrava), kde jsme se hned všichni ředitelé domovů spojili a bavili se o tom, co a jak, a jednak je pro mě druhou oporou Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Ta hned na začátku března dávala možné scénáře a metodiku postupu. Z toho se nejvíce čerpalo. Pak začaly vydávat pokyny i státní instituce. Náš krizový plán, který jsme si zpracovali hned na začátku března po dohodě s městem, vycházel z metodiky Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.
Lidovky.cz: Dá se tedy říct, že jste s touto situací, kdy došlo k nakažení seniorů a personálu, počítali?
Krizový plán je dobrý v tom, že některá rozhodnutí učiníte dopředu a nemusíte nad nimi přemýšlet. Začnete je realizovat, což vám pomůže situaci zvládat, ale samozřejmě realita je úplně jiná, než si člověk představoval. Pak už je to operativa ve velkém. Na druhou stranu plán byl dobrý, protože jsme měli spoustu věcí promyšlených. Snažili jsme se myslet na všechny aspekty. Pak jsou akorát situace, že nevíte výsledky testů a zjistíte, že najednou potřebujete odvážet mnohem větší objem infekčního odpadu. To není úplně jednoduché domluvit. Takové věci ale člověka předem nenapadnou. Díky krizovému plánu jsme však za poměrně dost peněz nakoupili pytle na infekční odpady a nakoupili jsme desinfekci ještě v době, kdy se dala koupit. Měli jsme první pomoc na první dny.
Lidovky.cz: Takže u vás nenastal takový výpadek s rouškami, respirátory a dezinfekcí jako v jiných zařízeních pro seniory?Myslím, že jsme tomu předešli díky tomu, že jsme se dohodli udělat krizové plány. A město samo o sobě začalo zajišťovat dezinfekci dopředu. Takže třeba i od nich jsme teď dostali.
Lidovky.cz: Jaká je teď u vás atmosféra mezi seniory a zaměstnanci?
Začnu od konce. Velmi si vážím děvčat, která šla do práce, ačkoliv měla mít volno, když jsme se minulé pondělí večer o nákaze dozvěděli a zrušili naplánované směny. Bez ohledu na nové skutečnosti a to, že má člověk z nemoci strach, tak do práce ošetřovatelky přišly. Protože klienty bez pomoci nechat nemůžeme. To byl pro mě silný moment, i jejich obrovské nasazení. Samozřejmě určitou část zaměstnanců to vyděsilo natolik, že do práce nepřišli nebo nám naskákaly nemocenské. Což neodsuzuji, je lidské se bát, ale o to více oceňuji nasazení děvčat, která nastoupila. Udělali jsme dvě skupiny, které se na odděleních točí. První směny probíhaly v obrovském psychickém vypětí, protože nevěděly, co je čeká. Ale už jsme v tom týden a myslím si, že se nám podařilo chod domova zklidnit.
Lidovky.cz: A senioři?
I když jsme jim nebo rodinám oznamovali, že jsou pozitivní, musím říct, že to doposud brali věcně.
Lidovky.cz: Žádné rozhněvané telefonáty rodinných příslušníků nedostáváte?
Výčitky jsem nezaznamenal. Osobně rodiny neobvolávám, ale ptám se zaměstnankyň. Klienti to berou tak, že se proti nákaze moc bránit nedá. Přispívá k tomu i fakt, že jsme zatím žádné příznaky u našich klientů nepozorovali, tedy ani těch pozitivních.
Lidovky.cz: Jak reagovali, když se o nákaze dozvěděli?
Různě, někteří říkali, že to dovnitř musel donést personál. Ale berou to pokorně. Klientela v našem domově jsou převážně lidé, kteří přežili druhou světovou válku. Zažili fašisty, komunisty, jen tak něco je nevyděsí.
Lidovky.cz: V jakém režimu nyní fungujete a jak se snažíte předejít další nákaze zvenčí, kromě toho, že domov byl kompletně vydezinfikován hasiči?
Část zaměstnanců je v karanténě, takže není na oddělení tolik pracovnic, co normálně. Jinak jsme striktně rozdělili úseky jednotlivých oddělení. Udělali jsme každému zvláštní vchod. Striktně také chráníme zaměstnance kuchyně, ti jsou klíčoví. Snažíme se, aby se střídající služby moc nepotkávaly, například zaměstnanci správy, aby se nepotkávali s ostatními. Klíčové je oddělit pracovní týmy a klienty, aby nemohli migrovat. Máme tu klienty s demencí a nejsme sto jim vysvětlit, že někam nemůžou jít, když mají své zažité rituály. Důležité je rozsekat domov na co nejvíce organizačních jednotek. Protože když pak někdo vypadne, budete přesně umět určit s kým se kde potkal a kde byl. To je klíčové. Vedle strachu z nemoci je největším strašákem to, že vám nemoc vybije personál a nebudete mít práci s kým dělat.
Lidovky.cz: Máte teď dost ochranných pomůcek?
V tuto chvíli se dá říct, že ano. Pokud by situace trvala déle, spočítal jsem v pondělí, že respirátory máme zhruba na čtyři, pět dní. To nás trápí nejvíce. Ve čtvrtek by ale měla ještě dorazit dodávka. Čeho je opravdu velká spotřeba a co nám dochází, jsou ochranné pláště, tzv. andělíčci. Sháníme tedy něco, co má alespoň dlouhý rukáv a sahá po kolena. Ale o to usilují všichni, takže to je náročné.
Lidovky.cz: Podpořili vás i lidé, kteří chtěli pomoct?
Samozřejmě naše situace obecně zvedla vlnu solidarity. Třeba k nám přijel pán z firmy, kterého jsem v životě neviděl, a dovezl nám tisíc jednorázových roušek. To nám obrovsky pomohlo. Nebo jsme potřebovali rychle komunikovat s pracovními týmy, protože jsme se rozdělili, ať se nepotkáváme. Zkontaktovali jsme se s firmou, která dělá security a ta nám půjčila vysílačky, abychom se mohli propojit. V neděli přijel člověk, který nechce být nijak zveřejňován, a dal nám půlku transportéru pomerančů a kiwi. A třeba z firmy Tchibo nám dali kávovar a hromadu kávových kapslí, ať si může personál vařit kávu. A příběhů je spousta.
Lidovky.cz: Vláda s opozicí se přou o to, jestli měla pomoc zařízením pro seniory přijít dříve, nebo přišla včas. Jak to vidíte vy, je to selhání?
Neumím vyhodnotit, jestli měla opatření přijít dříve, nebo ne. To, co vnímám na konci dne, když pociťujeme důsledky na konkrétní příběhy kolegů, našich klientů a jejich rodin je to, že testování trvá dlouho. Pořád jsem trochu nervózní, protože nevím, jestli to, co jsem udělal, bylo dobře. Nevím, jestli tam náhodou někoho pozitivního nemáme a jestli jsme nesestěhovali někoho negativního s pozitivním. Protože neumíme v organizační části udělat, aby měl každý svůj pokoj. To u nás nejde. Ale neumím vyhodnotit, jestli jde celkově systém nastavit lépe, tam já nedohlédnu. Za sebe si myslím, že se reakce na seniorskou populaci a zařízení, kde tito lidé jsou, protože potřebují pomoc cizí osoby, dala provést dříve. Například zavést, že když se někdo vrací z nemocnice zpět do zařízení, měl mu být proveden test. Největším rizikem jsou zaměstnanci a klienti zvenku.
Lidovky.cz: Viděl byste smysl v plošném testování seniorů v sociálních zařízeních, nebo stačí testovat zaměstnance?
To je těžké. My jsme opatření zavedli mnohem dříve, než přišla nařízení vlády jako měření teploty a bariéry. A třeba zákaz návštěv jsme měli už od 3. března, společné aktivity jsme zrušili 16. března. Jde o to, jak se virus dovnitř dostane. Jestli je to přes balíčky, které jednu dobu posílaly rodiny, jestli to donesl zaměstnanec, nebo se někde ještě přijímali i lidé z nemocnic či LDN. To neumíme říct. Za mě je plošné testování seniorů pro klid lidí v daný okamžik, ale na druhou stranu, pohledem statistiky, si myslím, že by šlo o explozivní nárůst případů v domovech. Pokud je pořád 30 procent lidí bez jakýchkoliv příznaků, je velká šance, že tam nákaza bude.
Lidovky.cz: Jak situaci vnímáte z pozice ředitele zodpovědného za seniory, zaměstnance i chod domova? Zvládli jste to?
Mám obrovskou radost z každého negativního testu a je mi smutno z každého pozitivního, to je jasné. Samozřejmě se nám vytříbí mančaft, vidíme, o koho se můžeme opřít, kdo se spíše veze nebo musí dostat konkrétní úkol. Mě to ubezpečilo v tom, že personál, na který se někdy zvenčí nahlíží s despektem, jsou statečné holky a práce je pro ně více než prací. To je dobré zjištění. Nejhorší jsou první dva dny. Ale když máte mančaft, se kterým se dají problémy řešit, jste nastaveni produktivně. Krůček po krůčku zorganizovat věci tak, ať všichni ví, co se děje a co mají dělat.
Lidovky.cz: Co je pro vás teď největší výzvou?
Zabránit šíření nákazy vevnitř. Neříkám, že jsem bezbranný, ale to je pořád otazník, který neumím rozlousknout. A co řeším jako ředitel, je motivovat lidi a udržovat je v dobré náladě. Mít dostatek materiálu pro zaměstnance a mít tvůrčí atmosféru, ne atmosféru strachu.
