Leopold Sulovský – známý horolezec, podnikatel a senátor
Jeho životní motto je „Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, to lze dosáhnout“.
Celý svůj život se aktivně věnuje sportu a díky svému vzdělání také architektuře a umění. V dresu hnutí Ostravak již druhé volební období hájí zájmy Ostravy a celého regionu v Senátu. Není mu lhostejné, co se ve městě, ve kterém žije, děje. Mnohé lze však změnit pouze správně nastavenou legislativou, a proto je nápomocen svým kolegům na radnicích. Jejich praktické zkušenosti přenáší dále do Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu, jehož je členem a také na příslušná místa státní správy.
Jako první Čech jste zdolal nejvyšší horu světa Mount Everest. Jak na tuto svou první expedici, která se odehrála v roce 1991, vzpomínáte?
Výstup byl velmi obtížný, viditelnost byla špatná. Pozitivní bylo to, že nefoukal vítr. Mráz byl mínus čtyřicet stupňů Celsia. Jeden člen z italské výpravy, která se pokoušela zdolat vrchol před námi, nebyl schopen pohybu. Fausto di Stefani měl střevní potíže, přestaly mu fungovat ledviny a omrzly mu ruce i nohy Postupně jsme ho během čtyř dnů snášeli do základního tábora. Tím došlo k časovému zdržení a teprve poté, co jsme Itala dostali do základního tábora, jsme se opět mohli vydat směrem na vrchol.
Byli jste první výprava, která se vydala trasou po severní stěně, přes Nortonův kuloár. Proč jste si ji vybrali?
Žádný z členů naší expedice se nebál této výzvy a já se řídím svým životním mottem. (smích) A zase úplně první jsme nebyli, před námi to zkoušeli Američani, ale ti se na vrchol nedostali. Na rozdíl od nich jsme to lezli bez fixních lan. Ta jsme měli jen asi padesát metrů ve výšce 8400 m. n. m. a dokázali jsme to! Jedná se o náročnou trasu, která ani dnes běžná není.
V roce 2007 jste byl šéfem ostravské expedice na K2. Jak vzpomínáte na tento výstup?
K2 je technicky náročná a problémem bývá i počasí. Vrchol zdolal pouze jeden člen z naší expedice. Mně osobně se to nepovedlo. Ale dodnes to beru možná jako štěstí. Jedná se o horu, na které nemůžete čekat více dní krásné počasí. Potřebujete tady více odpočinku před výstupem, a tak při střídání skupinek záleží na tom, na koho zrovna vyjde ideální počasí. A to se právě umoudřilo ve chvíli, kdy byli na vrcholový útok připraveni Libor Uher a jeho skupina. Naše skupina se dostala na rameno hory, kde foukal silný vítr a museli jsme se rozhodnout, co dál. Nakonec jsme se vrátili, chyběl nám odpočinek a v takových podmínkách jsme nemohli pokračovat. Bylo by to velké riziko. Libor Uher a Radovan Marek šli dál, Marek se vrátil z výšky 8300 metrů, Uher se dostal až nahoru. Byli jsme rádi, že se nikomu nic nestalo a z expedice jsme všichni dojeli v pořádku.
Také před výstupem na Lhotse v roce 2012 jste se musel otočit.
Tady to byla těžká situace. Kolega Milan Sedláček udělal tragickou chybu a zaplatil za ní životem. Já se rozhodl otočit v 8200 metrech s tím, že bude lepší neriskovat. Je potřeba mít vždy velkou úctu k horám a tu já mám.
Být horolezcem je velice dobrodružné a plné adrenalinu. Nenudíte se v pozici zastupitele a senátora?
Ani náhodou, i zde to je mnohdy dobrodružné. (smích) Do politiky jsem vstoupil proto, že jsem nechtěl jen nadávat v hospodě u piva a říkat, že ostatní to dělají špatně. Nakonec zjistíte, že to tak jednoduché není. Snažíte se dělat co nejlepší rozhodnutí, ale všem se nikdy nezavděčíte.
Pořád jste ve skvělé kondici, jak si ji udržujete?
Ještě pořád občas lezu po skalách, horolezec prostě v člověku zůstane. Na fyzičku mám hlavně horské kolo, rád plavu a věnuji se rodině.
