zdroj:denik.cz Radní Moravské Ostravy a Přívozu oznámili, že se termín rozhodnutí ohledně kritizivané sochy zpěvačky Věry Špinarové odkládá na dubnové zasedání zastupitelstva. Jaký k tomu vedl důvod zatím není jasné. Jednou z možností je čekání na podpis smlouvy, která by umožnila sochu odstranit, jejím autorem Davidem Moješčíkem.
Radní Moravské Ostravy a Přívozu oznámili, že se termín rozhodnutí ohledně kritizivané sochy zpěvačky Věry Špinarové odkládá na dubnové zasedání zastupitelstva. Jaký k tomu vedl důvod zatím není jasné. Jednou z možností je čekání na podpis smlouvy, která by umožnila sochu odstranit, jejím autorem Davidem Moješčíkem.
„Nechat, nebo odstranit? Téma se řeší v podstatě od zklidnění povolební situace loni v říjnu. Nový radní pro architekturu a veřejný prostor Lukáš Jansa (Piráti) oslovil tuzemské kapacity v oboru umění a architektury, v lednu se konala i veřejná beseda o veřejném prostoru a sochách ve městě.
Více než pět měsíců po odhalení sochy Věry Špinarové ale žádné rozhodnutí nepadlo. Navzdory jasným slibům.
Místo toho došlo k dalšímu odkladu verdiktu. „Situaci řešíme prakticky od voleb. Dostali jsme spoustu názorů, které si protiřečí. Musíme mít jasno. Proto jsme odsunuli termín rozhodnutí na 8. dubna, kdy je na programu další zasedání radních obvodu. Toto je finální termín, kdy padne rozhodnutí a vydáme prohlášení,“ tvrdí Jansa a odmítá, že by vznik skupiny, která se dosud na ničem neshodla, byla chyba.
Do „dne D“ je třeba vyřešit jednu zásadní otázku. A tou je podle informací Deníku nová smlouva mezi obvodem a autorem díla, která by umožnila odstranit nejen sochu Věry Špinarové, ale patrně i Leoše Janáčka na Kuřím rynku.
„Návrh smlouvy jsem obdržel, ale ještě nepodepsal. Týká se souhlasu s úpravami a změnami díla v hranicích autorského práva,“ přiznává sochař David Moješčík.
„Stoji tam jasně: nejprve zkusit prodat, a když se to nepovede, tak sochy budou přemístěny,“ tvrdí zkušený ostravský politik Lukáš Semerák (Ostravak), který má informace o dění na radnici stále z první ruky.
Radní Lukáš Jansa potvrzuje, že smlouva vznikla, a podle něj existuje také ústní dohoda, že ji sochař podepíše. „Smlouva je nutná k tomu, abychom mohli se sochou vůbec něco dělat. Bez ní by to nešlo, protože původní smlouva byla pro obvod tak nevýhodná, že v podstatě neumožňovala se sochou nijak nakládat,“ konstatuje Jansa. Nechce ovšem předjímat, co by se stalo, když autor smlouvu nepodepíše.
David Moješčík nemá s podpisem smlouvy podle všeho problém, ale sám si klade jiné otázky. „Proč zrovna teď chtějí podepsat smlouvu, když údajně sami ještě nevědí, jak situaci vyřeší? A nebo vědí?“ táže se Moješčík. Podle informací Deníku už obvod dostal nabídku i k nabytí sochy Karla Kryla, kterou sochař původně vytvořil pro školu Ave Art. Potká ji stejný osud? A jaký bude?
Anketa / Co byste se sochami udělali?
David Moješčík, autor soch v centru Ostravy:Tyto úvahy se týkají pouze sochy Věry Špinarové, protože Janáček vznikal pro decentnější prostor a u něj i já sám usiluji o umístění sochy jinam. Kryl byl soukromá zakázka. Názory se liší, někdo chce „Špinarku“ odstranit, někdo nechat. Asi víte, co chci já.
Lukáš Semerák, ostravský politik (Ostravak):Dobře, sochy vznikly bez soutěží, další dělejme se soutěžemi, tečka. Ale neodstraňujme. Osobně nesouhlasím s odstraněním ani jedné sochy. Ptejme se Ostravanů, co chtějí, obsáhlá anketa by nebyla od věci. A už vůbec nevím, proč by se měl přesouvat Janáček.
Lukáš Jansa, radní Moravské Ostravy a Přívozu (Piráti):Názor mám, ale nechci jím nikoho ovlivnit. Dne 8. dubna bude jasno.
Adam Pavlík, syn Věry Špinarové:Na mém názoru se nic nemění. Sochu maminky požaduji odstranit. Ano, raději ji dát do muzea než tam, kde chodí davy lidí. Každopádně chci, ať není vůbec, takže jsem připraven jednat i o odkupu. Janáček, který škrtí lišku, a Kryl, jehož pomalu nevidíte? Nejsem odborník na sochy, ale mamka není mamka.
Komentář Aleše Uhra
Socha Špinarky: lid versus kulturní fronta Příští osud sochy Věry Špinarové, možná i lavičky s Leošem Janáčka a sošky Karla Kryla, v centru Ostravy je stále nejasný a pomalu se dostal za hranice chápání normálního smrtelníka.Pravda je, že volba autora i samotná instalace sochy slavné zpěvačky byly provedeny amatérsky a nadzvedly část veřejnosti. Je nutné ale zdůraznit, že tu menší, ale o to hlasitější. Různorodá parta složená ze skutečných odborníků, politiků přes samozvané kulturní znalce až po kuriózní postavu syna zpěvačky vylezla na pomyslnou barikádu a za asistencí médií vyhlašuje své požadavky.Jedna část chce sochu odstranit, druhá prodat, další uchovat v depozitáři, ta poslední by pořádala každý týden diskuse o sochách současných i příštích. Nad nimi stojí s dirigentskou taktovkou Adam Pavlík, který vystupuje jako vlastník práv na podobu své maminky.Komickou situaci sehrává taky nová politická reprezentace na obecní radnici, která problém zdědila po svých předchůdcích. Po odhalení sochy ji současní vládci svorně a hlasitě kritizovali. Teď ale mají najednou být ti, kdo rozhodnou a vezmou na svá bedra odpovědnost. A to je jiná káva než psát na sociální sítě, jak je všechno špatné a mohlo být lepší…Na sochu zpěvačky si velká část občanů zvykla. A jde hlavně o lidi, kteří nemají čas ani chuť se ve virtuálním světě sociálních sítí hádat o dalším osudu sochy, kterou nikdo neoslavuje, ale která taky nikoho neuráží ani neirituje. Vadí jim zásadnější věci, třeba to, že se bude znova po dvou letech opravovat tepna centra města Nádražní ulice! Když do Husova sadu přijede jeřáb, který – pokud se tak radnice rozhodne – bude sochu nakládat, půjde už o jinou píseň. Socha v Ostravě nestojí pro pár uražených intelektuálů a politiků, ale pro lidi, kteří „Špinarku“ poslouchali a měli rádi.
