Veřejný prostor není vetešnictví aneb Doba železná ve Svinově. Či devadesátky?
Veřejný prostor Svinova dostává zabrat. Kruhové objezdy „zdobí“ prapodivné umění, ulice hyzdí nevzhledné a nefunkční stavby.
„Může se zdát, že kolektivní rozhodování samospráv je těžkopádné a zdlouhavé. A v mnoha případech to může být i pravda. Ale odměnou za trpělivost pak bývá nalezení kvalitního řešení. Pokud se vše uspěchá, nebo zanedbá, výsledky nebývají dobré. Takovým neradostným příkladem podcenění důkladné přípravy v kombinaci s absencí pokory vůči veřejnému prostoru se v posledních letech bohužel stává náš městský obvod,“ konstatuje Daniel Žitník, zastupitel Svinova za hnutí Ostravak. „Rada obvodu pod vedením starosty Radima Smetany totiž usoudila, že je ve zvelebování veřejného prostoru dostatečně kvalifikovaná, a začala provádět kroky, s jejichž následky se budeme vypořádávat ještě dlouho.“
Jako příklad Daniel Žitník uvádí kruhové objezdy, na nichž se začaly objevovat rozličné artefakty. „Zatímco Pocta hornictví – onen koňovozík, který býval dříve před magistrátem – je alespoň ukázkou řemeslné dovednosti bez zásadních uměleckých ambicí, o dalších dvou objektech nelze hovořit jinak než jako o šrotu. Tím prvním je vyřazená důlní lokomotiva s vozíkem, jež se v barvách obvodu skví na kruhovém objezdu u Hornbachu. Druhým jsou rezavé výpalky ve tvaru znaku obvodu na kruhovém objezdu v Polanecké ulici,“ upřesňuje a podotýká, že pozitivní na obou instalacích je alespoň fakt, že existuje cesta k nápravě. „Když pomineme v dané chvíli nehospodárně a neefektivně vynaložené finanční prostředky z rozpočtu obvodu, dobrou zprávou je alespoň to, že se nejedná o škody nevratné. Vedení obvodu však uplatnilo obdobný přezíravý přístup také u zásadnějšího projektu. Tím je nevzhledné, a navíc problematicky funkční průmyslové schodiště mezi ulicí E. Rošického a místním Lidlem v ulici Nad Porubkou. To tady bude stát desítky let jako pomník starosty a současné rady. Jako pomník bohorovnosti, nedostatku zájmu i kompetence. A to vše v obvodu, kde se navzdory všemu okolnímu shonu se samozřejmým klidem vznáší zdařilá socha Levitace,“ říká s povzdechem.
„Mám pocit, jako by se Svinovem prohnal závan devadesátek, kdy byla snaha zatratit vše spojené s totalitním režimem. Ale snad jsme už dospěli. Snad už dokážeme otevřít oči a posoudit hodnotu drobných uměleckých objektů z 2. poloviny 20. století, které byly nedílnou součástí tehdejší výstavby. A úplně nejlepší by pochopitelně bylo, kdybychom na ně dokázali důstojně navázat. To se však v dnešním Svinově zoufale nedaří,“ konstatuje Daniel Žitník.
