„Spousta rodin se doslova ze dne na den ocitá v situaci, kdy se musí postarat o nemohoucího seniora. A lidé se tak dostávají do obrovského tlaku a bezvýchodné situace, protože v okamžiku, kdy hledají pomoc, zjistí, že kapacity všech sociálních služeb jsou naplněny k prasknutí. Není to jen problém obvodu Ostrava-Jih ani samotného města, stejná situace je v celé republice. A bude hůř, populace nezadržitelně stárne. Proto je třeba reagovat co nejrychleji,“ konstatuje Hana Štanglerová, zastupitelka obvodu Ostrava-Jih za hnutí Ostravak. Ostatně sama z vlastní zkušenosti ví, jak náročné je starat se zároveň o děti i nemocné rodiče bez jakékoliv pomoci zvenčí. „Tento kritický stav, který v mnoha rodinách vede i k finančním problémům, kdy jeden z dospělých v produktivním věku musí přejít na zkrácený pracovní úvazek, nebo dokonce opustit zaměstnání, musíme řešit. A nestačí jen plánovat další domovy pro seniory, i když i ty jsou samozřejmě velmi potřebné. Je nezbytné co nejrychleji zajistit dostupnost sociálních služeb v podobě rozšíření terénní i odlehčovací péče a asistenčních služeb a umožnit tak pečujícím rodinám se co nejdřív svobodně nadechnout.“
Hana Štanglerová upozorňuje, že zmiňovaný krok je podporou napříč generacemi, protože vychází vstříc jak seniorům, tak mladým lidem, jimž uvolní ruce. „Situace je kritická už nyní, přitom obyvatel starších 65 let bude nejen na území Ostravy-Jih postupem času přibývat. Nové domovy pro seniory nás aktuálně nespasí, zajištění finančních prostředků i výstavba pár let potrvá. Navíc drtivá většina dříve narozených touží zůstat doma. Naší prioritou by proto mělo být, aby senior mohl co nejdéle setrvat v prostředí, které zná a cítí se v něm bezpečně, a přitom aby o něj bylo dobře a profesionálně postaráno bez toho, aby celá tíha péče ležela pouze na rodině.“
Navýšení počtu terénních sociálních pracovníků a pečovatelek na území obvodu Ostrava-Jih považuje zastupitelka za hnutí Ostravak za nezbytný krok i proto, že v současné době jsou tyto profese pod neskutečným tlakem. „Nemůžeme se dívat jen na jednu stranu vah a zcela opomíjet tu druhou, v tomto případě lidi, kteří v rámci svých profesí pomáhají druhým. Zaměstnanci sociálních služeb jsou dnes na pokraji vyhoření, naprosto přetíženi a doslova zasypáni žádostmi, které musejí – chtě nechtě – odmítat. I jim by se ulevilo, kdyby se jejich počty rozšířily,“ uzavírá Hana Štanglerová.