Vedení Jihu schází respekt vůči občanům, konstatují zastupitelé hnutí Ostravak

Červnové zasedání zastupitelstva Jihu přineslo rozhodnutí o sloučení třinácti mateřských škol v obvodu. Součástí je také odtržení tří mateřských škol od základních škol s účinností od 1. ledna 2027. To byl důvod, proč byla atmosféra zasedání zastupitelstva ve čtvrtek 17. září více než třaskavá. Občané vystoupili se dvěma peticemi – jedna prezentovala nesouhlas s již schváleným odloučením mateřinky od Základní školy Šeříkova, druhá se týkala shodné situace připravované v Základní škole a mateřské škole Kosmonautů. O slovo se přihlásili zákonní zástupci dětí i zaměstnanci škol. Jejich otázky směřované k vedení obvodu se týkaly nejen samotného svévolného rozhodnutí, ale především toho, jak je možné k tak zásadnímu kroku přistoupit, aniž by jej zastupitelstvo dopředu probralo s těmi, jichž se dotýká nejvíc?

S reorganizací připravovanou vedením Jihu bez jakéhokoliv předchozího projednání s rodiči žáků a s pedagogy, nesouhlasí ani zastupitelé obvodu z hnutí Ostravak, kteří byli od samého počátku proti rozhodnutí zastupitelstva. Také podle jejich názoru je vše šité horkou jehlou, zbytečně uspěchané. A hlavně v postupu zvoleném vedením obvodu podle jejich názoru naprosto schází jakákoliv úcta k občanům a jejich potřebám a přáním, a zejména chybí respekt k práci ředitelů a zaměstnanců škol. Přitom letošní rozbory hospodaření mateřských a základních škol v obvodu ukázaly, jak obrovské úsilí je zapotřebí, aby bylo vytvořeno podnětné prostředí pro děti, žáky, jejich rodiče i pro pedagogické a nepedagogické pracovníky.

Vedení obvodu se odvolává na novelu školského zákona o slučování škol, které dlouhodobě mají méně než 180 dětí nebo žáků, poukazuje na snižující se počet dětí i na nedostatek financí na údržbu školních budov (přitom jedním dechem mluví o výstavbě nového centra předškolního vzdělávání). Podle zastupitelů z hnutí Ostravak však jde o prázdná hesla nepodložená konkrétními argumenty, ekonomickou studií, nebo alespoň minimální snahou o vyřešení v souladu s požadavky škol a rodičů žáků. Aniž by vedení obvodu vše probralo s jednotlivými vzdělávacími subjekty, samovolně se – přes odpor rodičů a zaměstnanců škol – rozhodlo stávající organizace rozbít a šmahem tak zrušit vše, co velmi dobře funguje ke spokojenosti všech zúčastněných.

Položme si alarmující otázku: Pokud stávající vedení obvodu nemínilo občany Ostravy-Jihu s předstihem informovat o svých záměrech, které se bytostně dotýkají tak velké skupiny lidí, a rozhodlo ’o nich bez nich’, co lze čekat příště?